Zrcadlo
16. 5. 2010

Nikdy jsem na duchy ani náhodou nevěřila.
Přišlo mi to jako blbost.
Kámošky se mě vždycky snažily vyděsit.
„Holky!!Notááák!Já jsem Ai Woodsová!Mě jen tak nepřimějete ne duchy věřit!!“
Říkala jsem vždycky.
Ale to,co se mi stalo mě hodně změnilo.
Jednou kolem půlnoci jsem se vzbudila.
Chtělo se mi na záchod.
A k mé smůle mám pokojíček v patře.
Takže jsem musela scházet velké shody.
Proti schodům máme pověšené velké starožitné zrcadlo.
Tak jsem celá rozespalá scházela dolů.
Když jsem byla na posledním schodu,vyděsila jsem se k smrti.
V zrcadle jsem uviděla malou holčičku, která byla hrozivě znetvořená.
V ruce svírala velkého medvídka!!
Začala jsem křičet na celý barák až jsem se z toho málem počurala.
Běžela jsem do svého pokoje do postele.
Za chvilku přišla máma.
„Ale broučku…to se ti jenom zdálo.“
Nevěřila mi.
Když se to stalo ještě několikrát, prosila jsem s brekem mámu ať to zrcadlo sundá.
Poslechla mě.
K mé smůle se mi holčička zjevila ještě ve snu.
A pak jsem si to konečně uvědomila!!
Toho medvídka jsem měla taky!!
A ta holčička…vypadá…jako JÁ!!
Dostala jsem šok a upadla do mdlob.
Byla jsem jako vyměněná.
Osudná holčička mě pronásledovala na každém kroku.
Až jsem to nevydržela a skočila jsem z mostu.
Ta holčička jsem byla já.
Zabila jsem sama sebe.
A netrvalo dlouho, a povraždila jsem celou svoji rodinu.
Holčička si konečně našla v zrcadle pěkné místo na usnutí.
Dobrou noc.
Krutýýýýý
(NarutoMinato, 1. 6. 2010 14:57)